stále mě drží stejná Touha

však ve tvých očích, vidím spěch

jsou to snad jenom zdání pouhá

jak by se z řeky, stala strouha

už neslyším tvůj rychlý dech

už necítím tvůj Rytmus těla

zbyla jen vůně jedna z těch

co nevyprchá byď by měla

dej loknu svou si prosím z čela

vstávat už umím, po pádech