už není koho s prosbou volat 

já sám tu cestu musím dát 

dívat se vzad, jen smutek vzývá 

a v srdci bol, ten napořád 

pro všechen hluk, co vnímám v duši 

špatně už slyším, jenom tuším 

že přijde ještě jednou chvíle 

snad neblázním byť věčný snílek 

krajinou snění, zazní (zas zní) slova 

"Tati... pověz mi ... co teď zbývá" 

(stále ji vidím, byť potemnělo) 

(polibek najde moje čelo) 

jdem ruku v ruce a kapky deště 

smáčí moji skráň