když se tak koukám o krok zpátky jen malý ždibec, míň než nic vidím, že život je vždy vratký je jako chleba o dvou kůrkách on taky má svůj rub a líc tak na něj křičím z plných plic tak na něj řvu ve skrytu duše ty vole, ty máš móresy on se však tváří stále hluše jako ty ženy ve svých burkách s radostí skrývaj excesy pak v slzách smíchu řeknou si jen tak - co za nehet se vejde tak málo stačí k úžasu čím více chci, tím karta nejde život je příběh o dvou kulkách dej mu ji rovnou na kasu až dojdou, tak si nafasuj pak úžas spatříš v jeho očích a hlasem, který chvěje se jenom tak hlesne "To já jsem kočí?" "Promiňte Pane, už jsme v Hůrkách?" nikomu věřit nechce se vždyť .... byla to jenom ne? přece ... byla to jenom... nebo ne ? "Myslíte recese?" "No tak R e c e s e, ta to teda, zcela určitě..." byla - nebyla? ne dávno tomu kdy hoax tu běžel bez pardonu on nade mnou, jen rukou máv jako by nebyl člověk on choval se jak páv to už je ale úplně jiná pohádka (tečka)