skrývaný stínem Rubikonu 

na nose svém měl klauna nos 

ve stínu žil jsem, bez pardonu 

když do bot teklo, chodil bos 

v přívalech slov, jsem našel smysl 

ve smyslu, nedožitých jar 

by s jarem nepodlehl splínu 

a v klínu klínem hodoval 

život je nekonečná šance 

jak z chyb se učit aniž bych 

uštval se v roli ztroskotance 

prostě jsem stihnul, co jsem stih